Historická tradice debatování

Debatování se dá vystopovat celkem nesporně k antickému Řecku, kde je symbolizováno především dvěma postavami – sofistou Protagorem, který je pravděpodobně zodpovědný za koncept dvou stran stojících proti sobě použitý jako výuková metoda, a filozofem Aristotelem. Mezi sofisty a tehdejšími věhlasnými filozofy ovšem existoval ideologický spor, který v určité konkrétní podobě přetrval celé věky až dodnes. Sofisté razili přístup, podle kterého je smyslem řečnického umění především zvítězit ve sporu, kdežto filozofové jako Aristoteles byli zastánci debaty jako nástroje přiblížení se k pravdě. Položte si schválně sami tuto otázku – je podle vás lepší lhát a zvítězit, nebo mít pravdu a prohrát?

Tím samozřejmě netvrdím, že pravda zvítězit nemůže, a moderní soutěžní debatování je ve všech svých různých formách pravděpodobně jednou velkou snahou tyto dva přístupy skloubit, naučit debatéry vyhrávat, i když se drží pravdy. Nicméně debatování je jen neutrálním nástrojem, který za vás nebude dělat žádné konkrétní volby. Jen se podívejte blíže na Aristotela – záleželo mu na pravdě, a přitom dnes víme, že se téměř ve všem, co kdy tvrdil, mýlil. Dokonce i hodnotová stanoviska, která zastával, nám dnes přijdou často nepřijatelná. Aristoteles například tvrdil, že někteří lidé se prostě narodí jako otroci a tím pádem není nic špatného na jejich zotročení.

Vědecké poznatky a společenské konvence se mění, a je to právě debata, která je jedním z hlavních nástrojů, pomocí kterých k tomu dochází. Otroctví je jedním z nejočividnějších příkladů tohoto procesu, neboť původně bylo otroctví i ve vznešené společnosti Atén považované za normální a přijatelné. Postupně směrem k novověku se po staletí debat o lidské podstatě a lidských právech otroctví stalo velmi kontroverzním tématem, aby nakonec v současnosti opět pozbylo kontroverznosti, ovšem na opačné straně myšlenkového spektra – dnes je otroctví téměř univerzálně považováno za nepřijatelné. Jsou to právě kontroverzní témata, která jsou z debatního hlediska nejzajímavější a je jen na vás, na které straně se do kterékoli velké historické debaty zapojíte.

Velké debaty nejsou jen pro velké myslitele, jsou také pro obyčejné lidi, jediné co potřebujete, je najít svůj hlas a začít ho používat. Když se dáte na debatování, stanete se aktivními účastníky této historické tradice, stejně jako všichni vaši žáci, které do debatování zapojíte. Jedna věc je číst si nebo slyšet o tom, že ve společnosti probíhají debaty o úloze člověka na globálním oteplování, o legalizaci lehkých drog, o jaderné energetice, o náboženských svobodách a o mnoha dalších významných tématech, věc zcela jiná je být součástí těchto debat. Žáci, kteří začnou debatovat, budou vědět, co se řeší, proč se to řeší, jaký na to mají názor a co ohledně toho mohou udělat. Také budou takoví žáci pravděpodobně mnohem aktivnějšími občany, protože začnou mít pocit, že se jich problémy jejich společnosti týkají a že záleží na tom, jaký na ně mají názor.

Tento článek je výňatkem ze zatím nepublikované metodologické příručky s názvem Škola debatou, jejímž autorem je Mgr. Martin Režný.