Čeština 
English 
Název v přímém překladu znamená britská parlamentní debata, a to je přesně zdroj inspirace pro tento formát. Stejně jako v případě formátu WSDC, jedná se o formát ve kterém probíhá velké množství mezinárodních turnajů na vysokoškolské úrovni. Pokud chcete najít nějaký zahraniční turnaj, který je otevřený a dá se ho zúčastnit, i pokud jste začátečník, zkuste vygooglit název libovolného většího univerzitního města, jen za něj přidejte písmena „IV“. Pokud se jedná o významnou univerzitu v anglofonní zemi, pak je téměř zaručené, že tam bude probíhat výroční turnaj v BP. V našem středoevropském prostoru probíhají tyto turnaje především ve Vídni a v Berlíně, ale fungující kluby existují také u nás, a to především na Univerzitě Karlově v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně. Mezinárodní mistrovství, na které může být větší problém se dostat, jsou především EUDC a WUDC, které probíhají každý rok v jiné zemi.
Tento formát je velmi podobný formátu WSDC, jen řeči zpravidla bývají 7 minut dlouhé a debatují proti sobě čtyři týmy – dvě vlády a dvě opozice – každý o dvou lidech. Nejprve se vystřídají všichni mluvčí první vlády a první opozice (vůdci a zástupci), a poté všichni mluvčí druhé vlády a druhé opozice (členové a whipové). Stejně jako ve WSDC je možné vstupovat protivníkům do řeči s připomínkami, ideálně s gestem přidržování si imaginární paruky jednou rukou a s druhou rukou zvednutou nebo nataženou. V některých variantách BP je dovoleno vyložit si tezi nečekaným způsobem, čemuž se přezdívá „squirrel“ (veverka), ale většinou je to stejně jako ve všech ostatních formátech považováno za nefér praktiku. Na rozdíl od ostatních formátů, v BP se debatéři nikdy nesetkají s dopředu připravenou tezí – před každou debatou mají všechny týmy jen 15 minut od ohlášení teze na přípravu vlastní debatní linie. Vzhledem k inspiraci parlamentem je nejvhodnějším druhem teze pro tento formát teze plánová, navrhující nějaké politické řešení problému.
DOPORUČENÍ: Prakticky jediný debatovaný formát na vysokoškolské úrovni
Tento článek je výňatkem ze zatím nepublikované metodologické příručky s názvem Škola debatou, jejímž autorem je Mgr. Martin Režný.
